english

Realizované

  • Kabaret Noc

    Připravovaný duet v choreografii K.E.Lanči vychází z několika zdrojů. Jedním z nich je inspirace osobnostmi Zeldy a Scotta Fitzgeraldových a knihou Něžná je noc, ovšem to vše přeneseno do dnešních dnů. Dnešní noc, místo tajemství i místo odhalení. Dnešní techno-párty, dnešní šťastný a pozitivní housový večírek, všichni jsou děsně v pohodě a hlavně oni dva jsou středem pozornosti, ideální pár, zábavná dvojka, cosmopolitní tahouni s přehledem, vědí co se nosí a co je in… Ale co je v nich? Nejen oni v noci, ale především noc v nich. Co je za maskou nevázaného veselí? Jaké je to být sami mezi vším tím štěstím, které možná nebude až tak pravé, jak by se na první pohled zdálo. Duet o lidské křehkosti. Duet nejen o nich, ale také o nás samých, inspirovaný vlastním životem tanečníků. O strašidle, kterým se člověk čas od času sám sobě stane. O tom, kdo jsme a že často nevíme, kam jdeme, i když se suverénně tváříme, že dobře známe směr a ještě tam vedeme všechny kolem. A v neposlední řadě duet o lásce, nebo o jedné z jejích podob, řekněme: závislosti? Když jeden trochu uhne, druhý upadne. Jeden druhému berlou.

    "Happy happy, joy, joy, oh girl, hey boy!"
    "A noc bila hlavou o kameny, lámala závory i srdce příliš křehká a smála se mi slaně do očí" (Parafráze básně J.Skácela)

    Tančí: Kateřina Eva Lanči a Václav Kovář (Loco:Motion Company)

    Hudba: Tahehala
    Světla: Jan Dluhoš
    Kostýmy: Šicí stroj v Drozdově



  • projekt DRUHÝ BŘEH - společná tvorba s nevidomými

    Výzkumná a tanečně terapeutická práce členů Loco:Motion Company o. s. ve spolupráci s nevidomými herci a tanečníky, ústící k realizaci celovečerního představení podle předlohy "Druhý břeh" laureáta Nobelovy ceny za literaturu Gao Xingjiana v českém překladu Denise Molčanova, a to s výslovným svolením autora i překladatele.

    Předpokládána realizace: konec dubna 2013 v MeetFactory v Praze.

    SPOLUPRÁCE

    Spolupracujeme s o.s. Světlo pro svět, s nimi jsme v dubnu 2012 uspořádali workshop tance a pohybu pro nevidomé v divadle Ponec, Praha. Podívejte se na video z našeho workshopu Kontakt.

    Hudbu k představení vytvoří student FAMU, Adam Lanči, tvořící pod značkou Cocojammin Production, který se velmi osvědčil při práci na předchozím představení "Nesami". Spolupracuje na tvorbě představení od samého začátku, je přítomen na zkouškách, kde sbírá materiál pro svou práci.

    Scénografii vytvoří Jan Führer, dlouholetý spolupracovník Loco:Motion Company (Dům v nevědomí, Nesami).

    Režie: Kateřina Eva Lanči
    Účinkují:
    Matěj Kohout, Josef Sarkány, Václav Kovář, Ondřej Fránek, Alena Krtková, Lucie Palonciová/Simona Horychová, Zuzana Bürgerová, Jarunka Kopecká a Eva Lepold.

    Média

    ČT1, 7.5.2013, Zprávy ve 12: Loco:Motion Company ve Zprávách - 18. min

    ČRo Vltava, 30.4.2013, Mozaika: Interview s Kateřinou Evou Lanči a Ondřejem Fránkem

    4 TĚŽIŠTĚ PRÁCE NA PROJEKTU (CÍLE PROJEKTU):

    1) výzkum tance s nevidomými, tanečního projevu nevidomých, integrace nevidomých, osvětový, výchovný a vzdělávací přesah, fyzická práce se zavázanýma očima
    2) osobní interpretační práce s textem Druhý Břeh, osobní výzkum daných témat
    3) prezentace čínského exilového autora českému publiku
    4) spolupráce organizacemi starajícími se o nevidomé spoluobčany, pedagogická příprava nevidomých hostů na další předávání nabyté taneční praxe například v pedagogických či volnočasových zařízeních pro nevidomé děti a mládež

    Projekt Druhý břeh má dvě hlavní fáze:

    První je terapeutická a výzkumná práce na tří hodinových zkouškách třikrát týdně. V této části se Loco:Motion Company pokusí předat své doposud dosažené znalosti z oblasti fyzického divadla nevidomým - hostům souboru, a vyměnit je za jejich. (Loco:Motion Company předá své taneční, herecké, hlasové a improvizační zkušenosti, nabyté krom jiného výzkumem pohybu se zavázanýma očima). Cílem je čerpat z vědomostí a přirozených způsobů verbálního a neverbálního vyjadřování nevidomých, dostat se do užšího kontaktu s jejich realitou, poznat možnosti, nevýhody i výhody tohoto druhu postižení. Využít těchto zkušeností k novým poznatkům v praxi tanečního divadla. K nevidomým se na základě výzkumné práce souboru (právě improvizace se zavázanýma očima nás dovedli k nápadu na spolupráci s nevidomými) přistupuje nejen z pohledu terapeutického, kdy je cílem rozvoj a integrace těchto osob (tak jak je známe např. z americké školy taneční terapie, která používá systém Labanovy notace - Lilian Espenak, Franziska Boak atd…), ale především jako k rovnocenným partnerům při tvorbě. Taneční výzkum se soustředí víc na podstatu sdělení než na jeho estetickou funkci.

    Ve druhé fázi projektu se již počítá s vysokým stupněm propojení hostů s členy souboru, profesionalizací práce. Snahou je vytvořit představení, kde nebude důležité, zda je tanečník handicapovaný či nikoliv, ale to, o čem vypráví. Příběhem hry je archetypální cesta jedince na "druhý břeh", vytoužené místo, ráj, za světlem, za poznáním. Poznáváme povahu světa, pararelou k této hře by mohl být např. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Jednotlivé modelové situace (vražda, zrada, hledání, hra, ovládání, …) a archetypální charaktery (Karbaník, Vzorné děvče, Otec, Bláznivka, Stín, …) nás provází cestou necestou za Hledaným, které je pro každého něčím jiným, přestože zemí putuje dav - lidstvo samo. Tématizován je tedy především jedinec versus dav, vůdce versus lůza, osobní vůle proti společenskému diktátu. Dalším nosným pilířem hry jsou vztahy mezi lidmi jako takové, extrémní i intimní emoce, vazby měnící se i neměnné. Celá hra je svým způsobem iniciačním obřadem putujících a zároveň hrou ve hře, ukazuje nejen představované postavy, ale především herce samé, jejich skutečné já. Proto si myslím, že tento text má svou hodnotu i v rámci taneční terapie. Text je i po terapeutické stránce vhodný k přípravě. Po obsahové stránce je sdělná jakémukoliv člověku z jakéhokoliv státu (hra není "čínská", ač od autora čínského původu), neboť mluví o základních volbách každého člověka. Gao Xingjian nám osobně udělil svůj souhlas k realizaci této hry za podmínek zmíněných v korespondenci s překladatelem Gao Xingjiana do češtiny, panem Denisem Molčanovem, která je přiložena k tomuto projektu. Autor zatím není českému publiku coby dramatik znám, hra ještě nebyla v ČR uvedena. Vzhledem k tomu, že získal Nobelovu cenu za literaturu, považujeme jeho souhlas za vysoce hodnotný a považujeme za věc cti a prestiže jeho hru uskutečnit v Praze, hlavním městě naší země.

    První etapa celého projektu zahrnující přípravné práce a realizaci společného představení má především osvětový a kulturně obohacující přínos. Velmi důležitý je jeho společenský přesah, neboť přirozeně integruje jedince postižené ztrátou zraku.Druhou etapou, která by měla logicky vzápětí následovat (v průběhu druhé poloviny roku 2012) je soustavné předávání znalostí nevidomým hercům a tanečníkům tak, aby byli nově nabyté zkušenosti schopni zužitkovat a dál předávat - například prostřednitvím workshopů a tvůrčích dílen realizovaných na školách a ve volnočasových zařízeních pro děti a mládež. Dané dílny by nevidomí herci a tanečníci sami vedli a lektorovali. K osvětovému přesahu projektu se tak přidá další rovina ve formě jedinečného způsobu neformálního vzdělávání.

    K uskutečnění projektu neodmyslitelně patří také výzkum a mapování taneční a herecké metody a zároveň záznam a teoretické zpracování veškeré společné práce. Počítáme s tím, že práce na přípravě i realizaci představení s sebou ponesou mnoho objevných postupů a budou otvírat dosud nepopsané cesty a postupy hereckého a tanečního umění. Je naším cílem metodu práce podrobně zaznamenávat, což v praxi znamená nejen pořizování a archivování foto a video dokumentace, ale také textové zpracování výzkumu a metodiky a její následné uvedení do kontextu současné taneční a divadelní tvorby. Za tímto účelem budou aktivně pracovat nejen členové Loco:Motion Company, ale obrátíme se také na renomované odborníky sdružené například kolem Divadelního ústavu (Institut umění ČR), sdružení Tanec Praha či časopisu Taneční zóna. S možností spolupráce bude oslovena také Filmová fakulta Akademie múzických umění v Praze s cílem, aby ilustrační a archvní materiály o projektu nevznikaly pouze uvnitř něho, ale také vně (například formou studentského dokumentu).

  • KISMET JE NEZVRATNÝ OSUD

    Náš Kismet je tanec. Tanec je náš nezvratný osud. Nemůžeme si pomoct, musíme tančit !

    “musíme tančit jinak jsme ztraceni...“

    Kismet neboli Nezvratný osud je ryze tanečním počinem skupiny Loco:Motion Company známé svou multižánrovou komunikací s divákem. Po projektech Dům v Nevědomí a Nesami nyní představuje vášeň, hluboký žal, samotu mezi lidmi a mnoho dalších silných emocí v tanečním představení Kismet. Vypláče dojemně mrazivý milostný duet, rozehraje nebezpečný milostný trojúhelník, ale i mocně zalomcuje davem. Nezvratný osud ve všech jeho podobách skvěle vystihuje choreografie Kateřiny Evy Lanči, jež je mimochodem k vidění i v jedné z rolí, a do náruče roztančené osudovosti vás doslova vrhne emotivní a vypointovaná hudba Adama Lančiho.

    Režie a umělecké vedení: Kateřina Eva Lanči
    Hrají členové Loco:Motion Company: Zuzana Bürgerová, Kateřina Eva Lanči, Václav Kovář, Matěj Kohout, Jarunka Kopecká
    Hudbu skládá: Adam Lanči aka CocoJammin Production
    Světelný design: Jan Dluhoš

  • NESAMI

    Fyzické divadlo o dvojicích, které jsou spolu i spolu nejsou a pár netvoří, ač situace se tak na první pohled může jevit. Dva duety na motivy aktovek od Harolda Pintera. První "Night" v interpretaci Loco:Motion Company pojmenovaná Na navigaci svítily lampy. Druhý duet volně zpracovaný podle aktovky "One for the road" pod názvem Jed na cestu.

    Úvodní část je melancholickou groteskou, pohledem do pozdního večera jednoho páru, kdy muž i žena, každý po svém, po letech vzpomínají na první seznámení s druhým. Oba mají svou pravdu – svou vzpomínku, a věří, že jedině tak to bylo. Nebylo to na mostě, bylo to u ohrady, vzpomínáš, jak jsme si spolu poprvé vyšli...? To podstatné z jejich dialogu je skryto za slovy. V pohybu, gestu, v pohledu. Nahlédneme dál než za to, co říkáme a slyšíme. Ač zdánlivě se naše výpovědi překrývají a navzájem rozmazávají.

    Druhá část představení je tvrdým přesunem do prostoru, v němž jsou vzpomínky měněny násilím a vulgárně, kde se intimita páru mění ve zvrácený diktát, hrubý monolog proti tichu druhé osoby. Stáváme se svědky výslechu – ženy, duše ženy, toho, co zbývá v jeho mašinerii – svědky rituálu, který zůstává stálý a neměnný. Dehonestujícího obřadu, při němž se s pochopením nepočítá. Iracionální, přesto notoricky známá a současná situace. Dvě strany, ale žádný vítěz. Duše člověka uvězněná v těle. Tělo zároveň pastí i posledním důkazem vlastní existence. Místo a čas nehrají roli, důležitá je pouze situace duše člověka v konkrétním okamžiku. Na co myslí vyslýchaní v Bělorusku, Iráku nebo Severní Koreji? Je třeba nezapomínat.

    Hudba k představení vzniká zčásti živou mixáží zvuků přímo na scéně. Jedná se o autorský počin Adama Lančiho, tvořícího také pod značkou cocojammin production. Součástí hudby jsou rovněž hlasové, intonační a pěvecké výkony samotných tanečníků.

    Představení staví na čisté, jednoduché scénografii, podtrhující výraz jednotlivých situací a umožnující abstrakci prostoru a tím pádem i posílení modelovosti předváděných situací. Zdůrazňující jejich všeobecnou srozumitelnost a platnost. Scénu dokresluje přesné, střízlivé a odhalující světelné ztvárnění. Atmosféra obou částí představení skvěle souzní se  strohými a čistými půdními prostorami Clubu Cross.

    Choreografie / režie: Kateřina Eva Lanči
    Tančí Loco:Motion Company

    Na navigaci svítily lampy

    žena: Simona Horychová (alternuje Irena Kobyláková)
    muž: Matěj Kohout

    Jed na cestu

    žena: Zuzana Burgerová (alternuje Martina Sobotková)
    muž: Václav Kovář
    sbor: Irena Kobyláková, Simona Horychová, Martina Sobotková, Matěj Kohout, Radim Labuda

    Kostýmy: Jitka Pospíšilová
    Zvuk: Adam Lanči
    Světla: Jan Dluhoš


  • IMPROVIZACE

    Kreativní odpověď - divoká improvizační jízda pro čtyři samohybná individua, hyperaktivního hudebníka a interpretující diváctvo.

  • Jak jsme vířili roku 2011

    pozpátku;-)

  • 29.9. 2011 HuLiDi v Cross Clubu: básník a prozaik Marek Toman pokřtil svou knihu Frajer. Při této slávě jsme si vystřihli taneční improvizace na tří náhodná témata: Vaše téma, útržky vět samotného autora a prostor.
  • Soustředění - Vysočina, říjen 2011: sitespecific videa
  • 24.9. 2011 jste měli skvělou příležitost Zažít město jinak a potkat nás klaunit :o) na Vítkovské cyklostezce kol Vystřelénoho Voka a Tachovského náměstí. Podívejte se do naší galerie, jak to tenkrát dopadlo :o)

  • 17.9. 2011 jsem si zaklaunili na Freeze Festu a moc jsme si to užili!

  • Letní site-specifické taneční improvizační výstupy

  • 17.7. 2011 na ska-punk festivalu Mighty Sounds v divadelním stanu představena improvizace na téma: letiště

  • 1.-2.7. 2011 na Filmovém festivalu v Karlových Varech jste nás viděli v akci: Lyžaři --- v rámci Cinema Royal (ve spolupráci s kinem Aero, na motivy filmu Vlčí Bouda od Věry Chytilové)

  • 29.5. 2011 na festivalu Mezi Ploty v Praze

  • 27.5. 2011 na Divadelním světě Brno za Noci kejklířů u Parnasovy kašny na Zelném trhu.
    Johana Ptáčková o našem tanci v dešti napsala do Respektu (r. XXII/13) v článku Město ve mně (rubrika Jeden den v životě).
    Cit.: "Energie začíná (...) vzápětí tryskat na druhé straně kašny. Taneční improvizace tu rozehrává Loco motion. Déšť smývá bíle nalíčené tváře, ale přihlížející, ani účinkující to neodrazuje, naopak."
    Děkujeme za pěkný příspěvek!!!

  • DŮM V NEVĚDOMÍ

    Taneční představení o zazdívaném soužení každého z nás.

    Návštěva v domě, jako každém jiném, vašem či mém, v činžáku či novostavbě, kde spolu sídlí různí sousedé, zdánlivě skryti ve svých bytech, a přeci se chtě nechtě občas setkávající v různých situacích. Spiklenci. Tak jako v domě sousedé, tak spolu v lidských myslích sousedí i zasuté nevědomé pochody myšlenek, tužeb, snů a potlačených pudů. V představení Dům v nevědomí se pokusíme otevřít dveře různých bytů a podívat se zblízka na jejich obyvatele. Staneme se svědky odhalení části jejich vlastního nevědomí – i té kolektivní, sdílené – pocitů a vizí, které jsou blízké všem, jsou univerzálním prožitkem, neseným v nitru jednotlivců. Témata jako únava ze sebe samého, úzkost, samota jedince mezi lidmi a nemožnost dokonalého sdělení, návraty nevyřešených traumat z minulosti či stereotyp ubíjející život okusí ve svém životě většina z nás, v dnešní, zrychlené době nedopřávající prostoru pro bližší ohledávání vlastní křehkosti uprostřed žití.

    Jednotlivé celky tanečního představení jsou živě hudebně doprovázeny na melodické a bicí nástroje ve složení piano, saxofon a dvě bicí soupravy. Spojením jednotlivých choreografií a hudby vzniká celek Domu v nevědomí, místa, kde se individuální a roztříštěné spojuje v harmonii, odhalující sdílené lidské nevědomí.


    INICIACE

    Taneční představení o rituálech dospívání.

    Iniciace začínají v době mýtů, ráje, v čase snu. Dětská volnost vede tanečníky i rytmus první části - období lásek, her, sladkosti polibku i hořkosti odmítnutí. Nadchází chvíle zasvěcení chlapců do mužství - zápasu se strachem i vlastním nitrem. Hledání role a místa v tlupě. Dívčí iniciace začíná mladistvím veselím s hořícími vějíři a utichá v nitru každé, poznávání vlastní křehkosti i síly, zázraku, který jim byl svěřen. Poslední část představení je postavena na textu Rómeo a Jůlie, skartované vydání, napsaném tehdy patnáctiletým autorem. Expresivnost této básně je vodítkem pro milostný duet - stínohru, která do hry přináší smrt z lásky, jež se nedá unést. Utišení a únava pak podetne nohy v počátku hledání cest ke smíření a vyrovnání se s novou zkušeností...přichází čas osobních iniciací, vnitřního pochopení a pátrání po motivaci i obraně pro další žití s lidmi. Obnaženou ránu je třeba urychleně zhojit...anebo alespoň omotat...

    SITE-SPECIFIC PROJEKTY

    „Metamorfóza“ - Milovice, leden 2011, video

    „Čas krajiny“ - Milovice, leden 2011, video

    „Myšlenky“ - Praha, Národní technická knihovna, prosinec 2010, video P.F. 2011

    „1,2...1.“ - Dolní Počernice , leden 2009, studie

    „On the Cross-Walk“ - Praha/Vinohrady, 2009, video pro Antifestival ve Finském Kuopiu